- nöf
- [nœːf] - f (nafar, nafir) 1. náboj (kola ap.) 2. bjargbrún okraj / hrana útesu / skály vera kominn á fremstu / ystu nöf með e-ð a. přen. být krůček od (čeho) b. přen. dojít až na samý okraj s (čím)
| jednotné číslo | ||
|---|---|---|
| h | bez členu | se členem |
| 1.p | nöf | nöfin |
| 4.p | nöf | nöfina |
| 3.p | nöf | nöfinni |
| 2.p | nafar | nafarinnar |
| množné číslo | ||
|---|---|---|
| h | bez členu | se členem |
| 1.p | nafir | nafirnar |
| 4.p | nafir | nafirnar |
| 3.p | nöfum | nöfunum |
| 2.p | nafa | nafanna |
| ytri | lýsir | nöf | 56.1 |
| útlenskur | lýsir | nöf | 1.8 |
| síldarsöltun | hjá | nöf | 1.2 |
| nöf | er eiginleiki | veraldarhjól | 1.1 |
| hjólnöf | og | nöf | 1 |
| nöf | vegna | bjargarskortur | 0.8 |
| nöf | er eiginleiki | hraðabreyting | 0.8 |
| nöf | er eiginleiki | klettaveggur | 0.4 |
| nöf | er eiginleiki | harðneskja | 0.4 |
| hetjudáð | á (+ þgf.) | nöf | 0.4 |
| (+ 7 ->) |