[vɪnd̥ʏr̥] - m (-s, -ar) 1. vítr Hann hreyfir vind. Fouká. 2. nadýmání, větry loft í innyflum leysa vind přen. pustit větry, uprdnout si freta 3. nadřazenost, arogance mont e-að fer / hverfur / fýkur út í veður og vind přen. (co) mizí do ztracena fá vind í seglin přen. dostat vítr do plachet hafa vindinn í fangið přen. narazit na odpor, setkat se s odporem vita / skilja af hvaða átt / hvaðan vindurinn blæs přen. vědět, odkud vítr fouká / vane það er allur vindur úr e-m impers přen. (kdo) ztrácí poslední zbytek sil
Islandsko-český studijní slovník
vindur
vind|ur Slovo patří mezi 2800 nejfrekventovanějších slov.