- óhæfa
- [ouːhaiva] - f (-u) 1. ósvinna nevhodnost, nepatřičnost, nemístnost Það er alger óhæfa að heilsa ekki forsetanum. Je nemístné nepozdravit prezidenta. 2. ódæði zvěrstvo, krutost óhæfuverk krutý čin 3. ógæfa pech, neštěstí 4. ógrynni značný počet, spousta
| jednotné číslo | ||
|---|---|---|
| h | bez členu | se členem |
| 1.p | ~hæfa | ~hæfan |
| 4.p | ~hæfu | ~hæfuna |
| 3.p | ~hæfu | ~hæfunni |
| 2.p | ~hæfu | ~hæfunnar |
| óhæfa | í (+ þgf.) | læknisstarf | 1.8 |
| óhæfa | og | fordæðuskapur | 1.1 |
| óhæfa | er eiginleiki | kontóristi | 1 |
| óhæfa | frumlag með | bjána | 0.8 |
| óhæfa | í (+ þgf.) | nútímasamfélag | 0.7 |
| óhæfa | og | illska | 0.4 |
| hvati | til | óhæfa | 0.4 |
| (+ 4 ->) |